Francie

MONT BLANC – 4 809 m n.m.

 

Po návratu z výstupu na Ortler jsme dobře připraveni a zaklimatizováni čekali na příhodné počasí k výstupu na Mont Blanc. Po ověření aktuálního vývoje,      který byl naprosto perfektní, jsme se v pátek ……odpoledne vydali směr CHAMONIXPo třináctihodinové cestě jsme těsně před třetí hodinou ranní už parkovali pod masivem Mont Blancu a narychlo doháněli spánkový deficit.Příjemný spánek byl mírně narušen tím,že jsme se na expedici vydali bez  karimatek. První naše kroky po snídani tak směřovali do centra Chamonix s cílem doplnit naši výbavu. Nákup byl úspěšný a tak jsme po vydatné snídani přikročili k zabalení batohů a vydali se k lanovce vedoucí na vrchol  Aguile du Midi – 3532m. Lanovkou jsme v 16:30 během 15-ti minut překonali výškový rozdíl 2.800m.Po výstupu z lanovky jsme se přesunuli do ledové jeskyně, startu všech lezců. Obuli mačky, navázali se na lano a po strmém a vzdušném hřebínku, / který tvoří ze severu hrana do Chamomix a  ze strany jižní strmý svah do Vallé Blance/ se vydali na sestup do údolí pod chatu de Cosmigues. Již první metry u nás vyvolali  veliký respekt. Cesta po dvacet centimetrů široké stezce, s batohem, který vážil téměř dvacet kilo, bez možnosti podpory cepínem, jsme se museli plně soustředit na každý krok.V údolí jsme si postavili stan, připravili baťohy na výstup,uvařili polévku a čaj a zalehli do spacáků. Teplota v noci klesla na – 14°C.Budíček v 01:30, lehká snídaně a ve 02:00 jsme za svitu měsíce vyrazili.Cestou jsme pozorovali, jak se před námi šplhá světelný had z čelovek ostatních pokušitelů o zdolání vrcholu.Za tmy a nebe plného zářících hvězd, které slibovali dobré počasí, jsme stoupali ledovou stěnou směrem k prvnímu vrcholu –  Mont Tacul– 4.120m. Po cestě jsme museli překonat ledovcové plotny a i obrovskou trhlinu, naštěstí  jak jsme doufali, ,,pevně“ překlenutou hliníkovým žebříkem.To již hluboko pod námi svítilo Chamonix.Po strmé stěně jsme za dvě hodiny vystoupali 588 m na vrchol Mount Tacul a pokračovali směrem k dalšímu vrcholu – Mont Maudit –  4.345m. Toužebně jsme již čekali na východ slunce a jeho první hřejivé paprsky. Na místo toho začal foukat silný vítr, ochladilo se a přidalo se i sněžení.Čerstvě napadaný sníh až do výšky 30 cm ztěžoval postup.Přesto jsme stále pokračovali ve výstupu.Proti nám jsme potkávali vracející se lezce a zprvu nechápali, jak to mohl někdo tak rychle stihnout až na vrchol .Pokračovali jsme dál stěnou na vrchol Mont Maudit. Silný vítr se neutišoval a oblohu náhle zakryly husté černé mraky.Všichni lezci před námi se otáčeli. Během chvíle jsme byli v mracích a viditelnost se snížila na minimum.Vzhledem k tomu, že i horští vůdci vyhodnotili  další postup jako nesmyslný, i my jsme se smutně otočili a pomalu sestupovali zpět. Cestou zpět jsme se museli soustředit na strmou, ledovou cestu a nebezpečný sestup.Pocit zklamání se mísil s  nutností soustředit se na bezpečný návratu ke stanu, což se nám po čtyřech hodinách podařilo.  .Po chvilce odpočinku jsme zabalili stan, ostatní  věci a za téměř nulové viditelnosti se vydali na výstup vzdušným hřebínkem k lanovce zpět do Chamonix. Až tam na nás plně dolehlo to veliké zklamání a smutek z nedosažení vrcholu, ale při pohledu na vrchol jsme nakonec byli i rádi, že jsme včas utekli tomu, co se tam nahoře odehrávalo.     Byli jsme připravení, po předešlé přípravě dobře aklimatizováni, ale hora nám ukázala že je pouze na ní, zda nám dovolí zdolat její vrchol.Náhlá změna počasí, se kterou nikdo nečekal, nás přiměla k ústupu. Ale každý návrat, je dobrý návrat.I toto je však jeden z cílů projektu. Ukázat, přesto že věnujete veliké úsilí úspěšnému zdolání cíle, nemusí se vše podařit, tak jak si člověk plánuje, jak si vše vysní. Důležité je nenechat se dílčí prohrou odradit a  nevzdát se.